ČERNÁ KRONIKA na Blog.cz

Volný den, 8.5., jsme využili k báječnému a pro děti i dobrodružnému výletu. Táta potřeboval zůstat doma a ryl zahrádku. Já jsem byla pozvána na již zmíněný výlet. Šli jsme společně s tetou Ilčou a Lucinkou a Lukáškem, s tetou Peťou a její Terezkou, s tetou Peťou a její Lilčou + strejdou Davidem a psíky Surinkou a Amynkou...

Do batohu se svačinkou a vodou jsem musela dát také baterky, protože jsme chtěli jít i do jeskyní, kterými je Stránská skála prošpikovaná.

V devět hodin byl sraz u domu, kde Ilča s dětmi bydlí. Ve čtvrt na deset jsme už všichni šli na tramvaj. Měli jsme docela štěstí, protože byla výluka tramvaje číslo 8, tou jsme potřebovali jet. Místo ní jezdil autobus x8 a zastavoval velmi blízko Stránské skály, čímž nám ušetřil asi 20minut chůze.

Od autobusu, než jsme došli k úpatí skály (je to takový větší kopec), se u Beátky projevila krize - odmítala jít a plakala, že ji bolí nohy. Jája byl v pohodě a také ostatní děti. Beátka měla problém s tím, že Lilča sebou má kočárek a ona ne...

Když jsme došli do terénu, nálada se změnila. Dětem se moc líbila kamenitá cesta, zarostlá křovím. Když jsme došli k první jeskyni, všichni se tvářili jako hrdinové. Když jsme se dostaly z dohledu vchodu jeskyně, už to nebylo tak slavné. Ty nejmenší děti chtěly odejít, ovšem kluci - Lukášek i Jája - ti chtěli jít dál. Bohužel naše vybavení nebylo dostatečné (baterky).

A tak jsme opustili jeskyni. Vydali jsme se dál, z cesty se stal tak trochu cross country. To děti vážně bavilo. Na chvíli se nám ztratila Surinka, chvíli jsme si pohověli v trávě.

Na oběd jsme si všichni zašli do restaurace na zahrádku, u které je i dětské hřiště. Pro nás jako pro rodiče - jedině výhra.

Odpoledne jsme se vydali ještě do Podolí, kde se měl konat křest poníků. Nestihli jsme to, a tak si děti jen poskákaly na trampolíně a vydali jsme se na cestu domů. Pěšky z Podolí do Mariánského údolí. Pak už busem domů.

Je vidět, že děti nemusí chodit do zábavních parků a vystačí si v přírodě....

Někdo to ví, někdo snad třeba ne... Letošní ročník Tipsport extralihy LH skončil i s nádstavbovou částí play-off...a Kometa je na druhém místě. U nás v Brně se ujal pokřik: ...tak jsme druhý no a cóó, no a cóóó, no a cóóóo... Bylo to super a užili si asi všichni (kdo tý Kometě fandí).

Dalším příjemným hokejovým zážitkem byly České hokejové hry v Brně. A na něž jsme se šli také podívat.

Nedávno u nás byla teta Ilča s Luckou a Lukinem. Ten den bylo skutečné velké teplo, děti byly celou dobu na zahradě.... Když se návštěva chýlila ke konci a táta vymyslel, že dětem zapne postřikovač zahrady. Beátka a Lucinka dostaly deštníky. Byly jim ovšem úplně na .... houby... Děvčata totiž šla nad postřikovač, čímž se z nich během vteřiny staly dvě zmoklé slípky. Kluci byli bez deštníků a nakonec také skončili promočení až na kost. Naštěstí mám doma nějaké trochu větší oblečení, takže jsem Lukáškovi mohla půjčit pár suchých kousků, to stejné Lucince. Ta je, ovšem, postavou velmi podobná Beuši.

O víkendu k nám přijel na návštěvu Matýsek se svými rodiči a také babi a děda z Jakubčovic. V sobotu šli chlapi na hokej a my jsme šly s dětmi na procházku do centra Brna. Zdrželi jsme se chvíli na Petrově, kde se dětičky mohly proběhnout. Chvílemi foukal tak silný vítr, že jsem se trochu bála o Beátku, aby mi neuletěla. Po procházce centrem jsme se MHD dostali zpátky do Líšně a šli k babi Jitce a dědovi Jirkovi. Objednala jsem u nich jejich neuvěřitelně dobré grilované kuřátko.

V neděli jsme pak s tetou Danny doplnily pánskou sestavu na hokeji. Babičku Jitku a babičku Aničku jsme nechaly napospas dětem. Vymyslely to, babičky, dobře - vydaly se s dětmi do Mariánského údolí. Zrovinka tam byly kolotoče, tudíž se naši potomci mohly kolotočovat. :-)

V pondělí nás potom všichni zase opustili a navrátili se do svých domovů. My jsme se zase navrátili ke svým zvyklostem. V pondělí tak táta jel s Jájou do plavání, ve středu jsem šla s Beou do cvičení.

Během pracovního týdne k nám občas zajde Vašík a pěkně si u nás hraje.

Včera jsme si zajeli do Bohunic na zahradu k Dočekalovým. Jako překvapení nás tam čekali Potášovi a teta Jiřina se svojí sestrou. Všechny děti - Beátka, Jáchymek, Míchalka, Rozárka i Vašík - skoro celé odpoledne využívaly trampolínu. Oblíbené také byly houpačky, skluzavka, stan a prolízačka loď.

I přes nepříznivé předpovědi počasí bylo v Brně nádherně - telpoučko, mírně větrno a déšť byl až večer, a to nás nijak netrápilo...

Asi 2.5. bylo velké horko, a tak táta rozhodl, že se dětem vytáhne nafukovací bazének a dá se na trávník. Jája i Beátka byly nadmíru spokojeni.

Další víkend táta upravil balkón u dětských pokojů. A vypadá fakt dobře....

Jo a náš táta učí Jáchymka jezdit na kolečkových bruslích...

A máme po neštovicích. I po viróze, která následovala po neštovicích - je to jakási viróza rukou a nohou - na rukou a nohou se objevují malé pupínky. Můžou se objevovat i na jiných částech těla. Nic se s nimi nedělá, čeká se, až zmizí.

Krom Jájova kašle, se kterým si ho nechávám doma, jsme v pořádku.

S Beátkou půjdu po 5 týdnech do cvičení. Konečně. Chtěly jsme jít už minulý týden, ale objevila se nám právě ona zmíněná viróza. Teď je vše ok, a tak to rychle zaklepu na dřevo.

Jája chodí do plavání, včera jsme byli v keramice. Jája si vyrobil tunel pro mašinky, Beátka rozmočila všechnu hlínu, co jsem jí dala. :-) A moje výrobky vypadají asi tak, že pokud by je někdo chválil, tak proto, že si bude myslet, že je vyráběly děti.

Kňurka mě vytáhl na kolečkové brusle, a tak jsem už musela začít bruslit. Ne, že by mi to šlo. Na druhou stranu, nespadla jsem. Těším se na další vyučovací hodinu. Jája jezdil na svém odrážedle, Beátka na motorce. (už je to pár dní nazpět) Těšíme se na pěkné počasí, abychom mohli vyrážet častěji - na kolo, na brusle....

Předevčírem přinesl táta kolečkové brusle i pro děti (jedny společné). Jájovi hned nasadil helmu a nechal jej jezdit kolem kuchyňské linky. Vydržel to dlouho, pak jej vystřídala Beuška. Ji jsme museli držet a vozit.

S tátou si teď užíváme modrobílou euforii - výhru Komety v předkole play-off, ve čtvrtfinále play-off i v semifinále play-off. Snad se poštěstí, abychom si užili i finálové vítězství.

Vzhůru Brno, Brno Kometa. :-) Město Brno údajně přislíbilo vysílat finálovou sérii (pokud by se do ní Kometa probojovala) na nám. Svobody... Na páteční utkání Komety s Pardubicemi (13.4.) půjdu s tátou na stadion. V sobotu už ne, protože strejda Honza Dočekal není v práci, a tak půjde on.... (když je to jeho místo...). :-D Pokud by ovšem byl zápas vysílán veřejně na "Svoboďáku", půjdeme s holkama tam... :-) To bude večírek... :-D

A už se to podařilo. Beátka se nám taky osypala neštovicemi. Budeme to mít za tři týdny za sebou a do budoucna klídek. Tak se mi to líbí. Tak nějak jsem si to plánovala, když se Beátce přehoupl první rok života.

Ale než se objevily neštovice, vyráželi jsme na vycházky. Ze začátku opatrně. Kvůli Jájovi. Ve středu odpoledne jsme sbalili babi Jitku a zajeli do Mariánského údolí. Táta šel ten den na masáž. Děti sebou chtěly odrážedla. Navíc jsme sebou vzaly tvrdé rohlíky pro kačeny na rybníku.

Lidí bylo málo, počasí mírně ledové, ale slunné. Pěkně jsme se prošly, děti se projely a zvládli jsme nakrmit i ty kachny. Zdá se však, že je doba páření, a tak se někteří pernatí jedinci chovali poněkud nevhodně (pro děti, myslím). Ale co, přírodě neporučíš.

V pátek si děti vzal táta hned po práci, počkali na strejdu Jonku a zašli společně na výstaviště. Šli si omrknout motorky.

V sobotu, když jsem se vrátila z nákupů, mi táta oznámil, že má Bea neštovice. A taky že jo. Má je. Postupně se osypává. Zatím to zvládá velmi dobře. Uvidíme , jaký průběh to bude mít u ní.

Každé dopoledne jsem s dětmi trávila na terase. Buď si hrály na zvtrdlém písku nebo si Jája vytyčoval, kde by chtěl mít svoji zahrádku a na ní pěstovat mrkev. Tou mrkví by určitě nekrmil sebe, ale svého králíčka... (asi si myslí, že nějakého bude mít). Hodně taky na zahradě řádily na svých motorkách....

Občas jsem je musela opustit, to když jsem třeba musela vytáhnout maso z trouby nebo prádlo z pračky a následně jej pověsit. Když jsem se z jednoho věšení prádla dostavila zpět na terasu, málem jsem se zjevila. Jája použil bláto, ze kterého dělal bahnové řízky a nahodil s ním fasádu našeho domku.

Beátka popatlala blátem balkonové dveře. Za to jim oběma byl udělen trest - zákaz televize na celý jeden den :-) . Navíc jsem jim vybrala jejich pokladničky s tím, že peníze jsou potřeba na opravu. Jája to pochopil a dokonce svého počínání litoval. (kovové peníze proměníme za papírové a dáme jim je to tajné pokladničky - o které ani nevědí - a až tam bude víc, můžou si něco pěkného koupit)...

Rozhovor mezi Beátkou a Jájou:

Beátka: uáááááááááááááááá

Jája: Fiono, my zlobři takto konflikty neřešíme...

Beátka: ale já se musím bránit...

Jája: ale takto fakt ne..., musíme se v klidu domluvit.

Učíme se takhle jedno odpoledne s dětmi, jak se říká mláďatům od různých zvířátek. Později se ptám Beátky: Beátko, jak se jmenuje dítě od slepičky? a Beátka na to: Kuře na paprice.

Neštovice zdárně pokračují... První dva dny byl Jáchym v pohodě, pak následující den (středa) - byla docela "hustá". Měl horečky, stále plakal..., ve čtvrtek dopo ještě trochu poplakával, ale pak se to zlomilo a bylo vše zase v pohodě. Teď s Beátkou řádí jak černá ruka (nebo spíš černé ruce).

Jediné, co je škoda, že nemůžeme chodit ven. Venku je teď pořád tak krásně. No, ale nic nám neuteče. Počkáme si do neděle a od pondělí se určitě půjdeme projít (aspoň kousek).

S Beátkou se venku střídáme. Ona zatím na vzduch může.

My si s tátou užíváme možnost toho, že můžeme chodit na hokej - předkolo play-off. Ve středu jsem na prvním utkání s Kladnem byla s tátou já. Ve čtvrtek strejda Jirka - já šla s tetou Bárou do divadla (Výkřiky do tmy).

V úterý odpoledne se Jája namazal sám tekutým pudrem, dopadlo to takto:

Od toho, co je Beátce více než rok se pídím po neštovicích - pro děti. Nabídek už pár bylo, ale vždy přišly v nevhodnou dobu... Teď už asi měsíc, možná i více, jsou neštovice ve školce, u Jáchymka v Beruškách.

Nedávno jsem požádala paní učitelku Danku, aby byla tak hodná a pokud bude nějaké dítě ve školce s neštovicemi, ať ho nechá Jáchymkovi obejmout... To se sice nestalo, ale včera na Jášovi pár neštovičáckých fleků vyrašilo a dnes zase... Zašli jsme to nahlásit do školky a také paní doktorce.

Už se k nám objednalo pár známých, že by se s Jájou viděli ještě raději než obvykle - že také neštovice chtěli.

Beátka zatím nic, ale věřím, že ještě přijdou...

Už se nám to blíží... V srpnu nastupuji zpět do práce a Beátka od září do školky. Podáme jen jednu přihlášku do školky, a to k Jáchymkovi do Sedmikrásky. Tak nějak počítáme s tím, že Beátku přijmou.

Vyplnili jsme si elektronickou přihlášku, vytiskli ji a dnes jsme s ní šli k paní doktorce. Potřebujeme razítko, že je Bea způsobilá chodit do školky.

V čekárně bylo spousta lidí, ale nějak jsme to přečkaly. Když jsme se dostaly (já a Bea) do ordinace, paní doktorka nám řekla, že nás čeká přeočkování Priorixem. A prý, jestli chceme dnes nebo se domluvit na jiný termín. Tak jsem chtěla hned. Beátka s tím neměla žádný problém.

Posadila jsem si Beu na klín, vytáhla jí rukáv, přidržela pravou ruku, levou ruku si přidržela sestřička, vydezinfikovala a paní doktorka píchla. A Beátka nic. Ani necukla, ani nesykla, ani nezaplakala...., prostě neskutečně odvážná holčička....

S Jájou (i Beátkou) jsem byla na kontrole u paní zubařky. Sice jsme nechali mezerník doma, nicméně kontrola proběhla. Paní zubařka Jáchymkovi nahmatala pučící nové zoubky. Takže vše je v pořádku a nové zoubky budou. :-)

A ještě k Jáchymkovi - je to dítě veskrze drzé. To mi potvrdil na poslední návštěvě Jonky v Brně.... Jonka do Jáchymka, také drze, rýpal... Jája si to nenechal líbit, a tak strýčkovi říká: "Nech si toho, ty jeden náfuko asfaltovej zatáčecí." (replika z oblíbeného filmu Cars)

V plavání Jája dostal Diplom, za ukončené první pololetí a na něm se píše, že už umí:

splývat na břiše s deskou

splývat na břiše bez desky

splývat na zádech s deskou

kraulové nohy

znakové nohy

Beátka, vzhledem k opakujícímu se ekzému na ručkách, do bazénu už chodit nebude. Prozatím.

Bea i nadále chodí do cvičení a je čím dál lepší. Už je schopná se i chvíli soustředit, cvičit úplně bez mé asistence.

MÁME TĚ MOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOC RÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁDI

Před pár týdny se táta rozhodl, že by Jája měl chodit do keramiky a že bude chodit s ním. Kousek od školky je rodinné centrum Pastelka, kde mají spoustu zajímavých kroužků. Jedním z nich je keramiky pro děti a rodiče i bez rodičů. Před dvěma týdny jsme tam zašli celá rodinka a vyzkoušeli jsme si práci s hlínou. Beátka celou hodinu hlínu jen řezala. Jája se snažil míň, já víc a táta nejvíc.

Po té první hodince se zdálo, že kurz bude pro tátu a záminka k tomu bude Jáchymek. Všem se nám to ovšem líbilo, ale uznali jsme, že je zbytečné platit kurzovné i pro Beátku, která z toho ještě nic nemá.

A tak, když táta měl jít s Jáchymkem na jejich první společnou hodinu keramiky, musela jsem jít já. Kňurka šel totiž na hokej. To stejné mne čeká i příští týden, protože v úterý je zase hokej. A tak do keramiky půjdeme s Jáchymkem jen my dva. Beátka bude u babičky Jitky. V minulé hodině jsem vyrobila strom (3D model). Teď bychom si měli naše výtvory moct vyzvednout už vypálené.

V pondělí tedy Jáchymek chodí do plavání, v úterý do keramiky. Beátka chodí ve středu do cvičení a ve čtvrtek do plavání.

Mají se prostě dobře, děti naše.

Sice opět opožděně, ale přece....

Silvestr jsme strávili v Liberci. Užili jsme si úžasné 4 dny mimo domov. Ve čtvrtek si táta zašel s Jonkou na hokej. Tentokrát to bylo trochu jinak než obvykle - táta byl divák, Jonka byl hráč. Protože si táta pamatuje hokejovou slávu svého bratra, příliš překvapen nebyl, i když nějaké ty pochvalné výroky zazněli.

Teta Danny se projevila jako mág deskových her...., strategie tetě prostě sedí. Hráli jsme Osadníky z Katanu - tetu Danny jsem tedy musela přejmenovat na Obsadnici. Ta nám dávala takovou sadu, že když to táta viděl, odmítl Osadníky hrát a nechal to jen na Dance, Jonkovi a mně.... Pravda je, že by se hře nemohl tolik věnovat, protože zrovna dávali hokej - česká 20 na MS.

V pátek jsme si zajeli do Nového Boru na oběd. Místo vybral Jonka, protože se mu zdálo zajímavé. Tak stejně jsme ho shledali i my, když jsme tam přijeli. Ona to totiž nebyla jen tak obyčejná restaurace - bylo to půl restaurace půl sklárna. Takže jsme se při obědě mohli dívat na to, jak se vytváří foukané sklo... A bylo se na co dívat. Pominu-li podbřišek jednoho pána, který se mu neustále dral zpod trika, bylo to ostatní pěkné...

V Liberci jsme si udělali několik příjemných procházek. Ta největší byla na Silvestra, k nám se přidali ještě dvě rodiny. Takže nás nakonec bylo 8 dospělých a 5 dětí. Chtěli jsme původně do ZOO, ale ta se zrovna zavřela, když jsme se u ní objevili. Protože byla docela zima, zašli jsme si do restaurace s dětským koutkem. Tam s líbilo všem.

Novoroční večírek proběhl dost komorně - děti do 21h spali, včetně tatínků. První se vzbudil Kňurka, Jonka musel být probuzen. Něco jsme pojedli, nechali se asi dvakrát obsadit Dankou, připili jsme si o půlnoci na balkoně, pokoukali po ohňostrojích a ještě něco málo si pak zahráli.

Ráno jsme v klidu vstali, nachystali si věci na cestu domů a po poledni odjeli.

O víkendu 14.-15.1. jsme byli v Jakubčovicích. Babička Soudková slavila svoje 93 narozeniny. Fakt jsem se nespletla, babička má skutečně sedm let do stovky. A když jsem to teď tak napsala, tak se mi to samotné zdá neuvěřitelné... Ale považte - její nejstarší dcera letos slaví sedmdesátiny!!! To je vážně neuvěřitelné.

Táta koupil florbalové hokejky a zkouší z našich dětí udělat sportovce. Nakolik se mu daří, to zjistíme po pár letech a pár vyražených zubech. Zatím se ale nic nestalo, domů jsme se dostali zdraví a spokojení.

Vánoce jsou už týden za námi. Škoda. Byly jako vždy krásné a neskutečně dlouhé.

Prvního Ježíška měly naše děti u babičky Jitky a dědy Jirky. Přišli jsme k nim v sobotu v poledne na oběd, pak s nimi babička s dědou jeli pryč. Když se vrátili, Jáchymek se s nimi během cesty autem domluvil, že u nich zůstane až do štědrovečerní večeře. Nám vrátili napůl spící napůl bdící Beátku. Táta šel na svoji hoďku a půl do vany a já si s Beátkou hrála a připravila si pár věcí, které bylo nutné vzít sebou.

Ještě jsme se stavili popřát pěkné svátky k Machům (mladším i starším) a babičce Jarce. Náhodou jsme potkali také tetu Jiřku, takže jsme mohli poslat pozdrav na Herbenku.

U babičky Jitky a dědy Jirky všechno pěkně vonělo, stromeček byl krásně nazdobený a voňavý. Sesedli jsme se k večeři. Beátka si oblíbila rybí polévku, snědla jí jeden malý kotlík. Potom kaše a filé, to si zase pošmákl Jáchymek. My dospěláci jsme si dali smaženého kapříka a bramborový salát. A byla to opět pochoutka.

Zrovna jsme dovečeřeli, když tu se ozval zvoneček. Rychle jsme se šli podívat do obýváku, ale Ježíšek tam už nebyl. Zato nechal pod stromkem kupu dárků.

Děti byly nadšené a spokojené, my ostatní také - ještě aby ne ....., když těm našim špuntům tak zářily oči....

Jáchymek nás všechny lákal k nám domů hned po tom, co si rozbalil poslední dárek.... Sbalili jsme tedy dárečky, oblečení a dětičky a mohli vyrazit k nám domů. Samozřejmě s babi a dědou, protože se počítalo s tím, že i jim něco Ježíšek nadělil pod ten náš stromeček.

Když jsme ale uviděli tu obrovskou hromadu dárků, mysleli jsme si, že jsme u jiného stromečku v domě, kdy bydlí aspoň deset lidí. Ale ne, byli jsme doma. A tak se začalo rozdávat i u nás.

Jáchymek si užíval každý dárek. Z každého byl nadšený a moc se mu líbil. Beátce by ještě bývaly stačily tak dva dárky, ale to by Ježíšek nedovolil....

Už vím, že Vánoce by měli být jen pro děti. Dělat radost dětem, nadto není.

Po dorozbalení dárků, popovídání si a koukání na pohádky jsme s tátou šli ještě na vánoční pivo. Spolu s námi se vydal i Zdenál, Honza a Ruda. Děda Jirka odmítl jít a babi Jitka hlídala naše mláďata.

Vrátili jsme se brzy. Druhý den nás totiž čekala cesta do Jakubčovic.

Do Jakubčovic jsme v neděli dorazili kolem poledne, ještě z auta jsme volali babi Ani (strýc Jonka ji má vtipně uloženu v telefonu - něco ve smyslu výkrma u Anče). :-) ...že máme hlad, a jestli bude oběd připravený.

Jasně, že byl. A také báječný. Už telefonem jsme se domluvili s babi a dědou, že dárečky se pod stromeček dají až budou všichni doma. Díky tomu náš na dárky těžce natěšený Jáchymek bědoval celé odpoledne, že by chtěl aspoň jeden malý dáreček. Že se nemůže dočkat. Kolem 19h večerní se ale dočkal, přifrčel Maty i s rodiči a mohlo se pod stromeček. A tam zase bylo dárků, nepočítaně... Ony se totiž sešly dárky od Ježíška z Liberce, Brna a Jakubčovic pro tři děti a 6 dospěláků a jednu psí slečnu.

Naše děti si opět užívaly rozbalování dárečků. A budu se sice opakovat, ale byly nadšené a spokojené. Tak stejně byli spokojení i dospělí.

Zůstali jsme v Jakubčovicích do úterý, kdy jsme se ještě stavili několikrát za babičkou Maruškou a také v Hradci nad Moravicí u tety Rosti a babičky Soudkové a také u Raidů. Díky návštěvě u Raidů jsme mohla cestou do Brna řídit já, protože táta dýchal švestky.

Hned po příjezdu domů nás ještě čekal stromeček u strejdy Jirky a tety Hanky a ve středu ještě v Křenovicích u Plachťáků. Když jsem doma uklízela oblečení a hračky, zjistila jsem, že by se hodilo všechno staré vyhodit a nechat jen to nové (i když ne tak úplně všechno....).

DĚKUJEME VŠEM ZA KRÁSNÉ VÁNOCE, MOC JSME SI JE UŽILI A BYLO NÁM BÁJEČNĚ....

Navíc nás ještě čekala cesta do Liberce.

Někdy v létě jsme byli v Pístovicích na chatě s Dočekalovýma. Pohostili nás tam uzeným sýrem - doma uzeným sýrem. Zachutnal nám, a tak jsme si to chtěli také vyzkoušet. Správná chvíle přišla teď, těsně před Vánoci. To víte, chceme se přece jen trochu vycajchnovat před rodinkou... A tak jsme na vánoční svátky a novoroční oslavy připravili pochoutku. Protože si náš táta sám netroufal, pozval si strejdu Honzu s rodinou, na sobotu.

Já si na tu stejnou dobu pozvala babi Jitku, že budeme konečně péct cukroví. Páč se nám blíží Vánoce, že?! V pátek jsem tedy uhňácala těsto na vanilkové rohlíčky, myslivecké kroužky, perníčky a linecké. Babička pak ještě zkuchtla jedno těsto na mandlové kakaové rohlíčky.

Táta Kňurka byl sice proti pečení vůbec, ale nic moc jsem si z toho nedělala.. Však on péct nebude a nějaký ten zvyk by děti mohly okoukat....

Těsně po obědě přišel strejda Honza se štryclou 20% sýra Boryna a s dvěma balíčky silonových punčoch. Začala jsem připravovat nohavice na uzení, tzn. nakrájet na kostičky všechen sýr, k tomu přidat dva druhy uzeniny. Nakonec se mi podařilo nasáčkovat 9 nebo 8 kousků.

Mezitím přišla babi Jitka a chystalo se na pečení.

Děti, Jája s Beátkou, šly s tátou na zahradu a skutečně řádily. Terasa vypadá jako oraniště, tráva jako zápasiště a oblečení se popsat nedá. Ještě teď mě z toho jímá hrůza, a to jsme ještě neočistili boty. O kterých se jako o botách moc mluvit nedá. Spíš bych to nazvala jako blátivá hnízda, krtince a tak různě podobně.

Když už se děti nemohly moc hýba, jak byly obalené bahnem, přišly domů. Asi v tom nejlepším.. S babi Jitkou jsme měly upečené vanilkáče a myslivecké kroužky. Zrovna jsem vykrajovala linecké. Když jsem se pak dostala k perníčkům, musela jsem zavolat děti. Perníčky byly totiž pro ně. Jája to trochu přehnal s ujídáním těsta, které mu pak večer docela solidně přitížilo.

Během našeho pečení a dětského blátění se udil sýr, strejda a táta. K nim se ještě na nějakou chvíli přidal strejda Ruda.

Později odpoledne dorazila Rozárka s mamkou. A úplně nakonec, až bylo všechno vyuzené, vychlazené, upečené, uklizené a umyté - přišel strejda Zdeněk s Petříkem.

Zakončení večera nebylo až tak zábavné, ale vše před tím bylo super.

Sýr se báječně povedl, všichni okoštovali a chutnal. Cukroví taky dobré, ale s tím jsem počítala. :-D Pečeme už totiž tolik let, že by to ani jinak nešlo...

Nedávno mi teta Terezka říkala, že byli v Technickém muzeu a hodně se jim tam líbilo. Rozárce a Honzíkovi se nejvíc líbily Igráčci, kteří mají svoji vlastní výstavu v TM do 14.1.2012. Domluvili jsme se nakonec s Dočekalovými, že si v neděli do TM zajedeme společně.

Napřed ale v sobotu byl táta s Jájou na Mikuláškém dopoledni s brněnskými sportovci. Protože to bylo určeno dětem od 3 do 11let, zůstala jsem s Beátkou doma a vařila.

Když se táta s Jájou vrátili, byli plní zážitků. Donesli si tašku dárečků a sladkostí. Kňurka byl z Jáchymka nadšený, neboť synek (ač ráno kňučel, že nikam jít nechce a táta už zvažoval, že klidně vezme Beu), se zapojil a snažil. Dobře mu to šlo s florbalovou hokejkou a míčkem...., slalom s fotbalovým míčem, pinkání s volejbalistou, narážení do ragbyového panáka, házení na basketový koš (tam ho musely zvednout dvě basketbalistky)...., samozřejmě hokejová hokejka a puk.... a ještě vlastně - baseballová pálka...

A volejbalista Jáju pochválil, že mu to jde dobře.

Sportovní den byl plný brněnským sportovců - paní Večeřová (basketbalová reprezentantka), Petr Švancara (známý to brněnský fotbalista)... Měl tam být také Petr Hubáček z Komety, ale našel si angažmá ve Finsku, a tak za něj musel jít jiný hráč. Toho však táta neznal....

Pokud to bude i příští rok, půjdeme i s Beátkou. Určitě to bude zajímavé.

V neděli, to jsme se objednali na oběd k babi Jitce a dědovi Jirkovi, jsme tedy jeli do Technického muzea do Králova Pole.

Děti se nejvíce bavily v technické herně. Jája si vyzkoušel vše, co šlo. To stejné Beátka, Rozárka i Honzík. I my dospěláci jsme si vyzkoušeli, co šlo. Osobně jsem se nejvíce bavila u laserové pušky.... A dokonce jsem přestřílela i našeho tátu, i když mi do toho pořád někdo kafral a rozptyloval mě... :-)

V pondělí k nám přišel Mikuláš... Vzal si sebou dostatečný ansábl, až jsme se báli, že se nevejdou do předsíně. Jeden Mikuláš (naštěstí), dva andílci a dvě čertice.

Jája s Beátkou šli do předsíně tak, že se mi pověsili na nohy a nechali se vláčet chodbou. Když jsem si v předsíni dřepla, ať jsem jim tedy trochu blíž, Beátka se tak přitiskla, že jsem žuchla na zem. Jája se ovšem nenechal zahanbit a také se tiskl, ale na rameno.

Jáchymek se stal nakonec nejodvážnějším a zazpíval písničku Skákal pes, potom ještě s pomocí Mikuláše a andělů a čertic písničku Mik-miku, Mik-miku .....

Celou dobu mě hladil po vlasech. Ale zpíval pevným hláskem a dokonce se na všechny díval. Beátka je sice také pozorovala, ale rozhodně s nimi nechtěla komunikovat.

Na druhou stranu, ani jeden z nich nezaplakal, nezafňukal.... A když Jája uznal, že přece jen trochu zlobili, dostali dárečky.

Po tom, co Mikuláš s kolegy odešli, přišla babi Jitka, že u ní Mikuláš nechal dárkové taštičky... A tak se znovu nadělovalo.

Vlastně to už byla čtvrtá nadílka... První a druhá přišla už před tátovými narozeninami. To ji přivezla jak babi Ani z Jakubčovic, tak teta Danny z Liberce.

Po tomhle všem předávání dárečků jsme si sbalili saky paky a sedli do auta. Táta nabral směr Kuřim. Bylo totiž pondělí, a to má Jáchymek plavání. Já jsem zrušila kvůli Mikuláši zumbu, a tak jsme se s Beátkou ke klukům přidaly. Jeli jsme do plavání všichni.

Beátka byla nejspokojenější v dětském bazénku, odkud se nechtěla hnout. Táta si dal svoje obvyklé kolečko i se saunou. Tam bral i mě, ale asi během setiny sekundy jsem odtamtud vystřelila. To horko mi dělalo zle. Beátce se tam také nelíbilo. Šly jsme tedy do zábavního bazénu, kde jsme se nechaly bublinkovat a počkaly si na tátu. Jáchymek si mezitím odbýval svoji plaveckou hodinu. Dětské brouzdaliště je hned vedle dětského bazénu, a tak jsem mohla Jáju pozorovat. A že mu to šlo... Paní trenérka ho pořád chválila. I když se jim ještě nepodařilo přesvědčit Jáju, aby si při potápění nedržel nosánek.

Ve středu jsme zase s Beátkou a Rozárkou jely do cvičení. Tam se holky pěkně vyřádily.

Ve středu odpoledne, po tom, co jsme vyzvedli Jáju ze školky, zašli jsme s Adámkovi na domluvenou návštěvu. Áda zase není nějaký ten den ve školce. Ale je zdravý, jen má teta Hanka strach, aby nebyl na Vánoce nemocný, a tak se jí ho nechce moc dávat do školky.

Kluci si hráli naprosto úžasně, a tak jsme se domluvili, že zase za týden a tentokrát u nás.

Ve čtvrtek odpoledne u nás byla teta Ilča s dětmi, Lucinkou a Lukáškem. Ani jsme o dětech moc nevěděly, nejdříve si hrály s tátou nahoře, pak samy nahoře a navíc opravdu hezky. No, je vidět, že nám ty děti pěkně rostou.... :-) a mentálně vyzrávají... :-D

Málem bych zapomněla, před týdnem jsem byla u kadeřnice a nechala jsem Beátku ostříhat a že jí to, kočce, sluší...